Načítavam...
Postavy 2Postavy

RECRUITERI.sk
Portál slovenských recruiterov

Nájdite si svojho headhuntera alebo recruitera

Pridať záznam

Vlož recruitera

Dátum

Dnes je Sobota, 15.8.2020

Inzercia

Tirn Technology s.r.o.


Dashofer


Dashofer ročne


Práca bazár


3apartmany: GOLEM v Tatranskej Štrbe a PIKK v historickej časti kúpeľov Trenčianske Teplice vedľa hotela Panorama a hotela Kristoff Plaza


Ing. Jozef Majera, headhunter


Tri veže




Facebook

recruiteri.sk

Dalibor Špok: Všichni jsme tak trochu instalatéři (Uvažujte o svém zaměstnání podobně jako o živnosti)

Dalibor Špok · · Psychologie povolání

Představte si, že u vás jednoho dne zazvoní instalatér. Bodrý chlapík, kterého jste si objednali na opravu kapajícího kohoutku. Usměvavý, sympaťák. Jste rádi, že přišel právě on. Dá se do práce a brzy váš problém vyřeší. Vy mu zaplatíte a řeknete děkuji.

A tehdy se to stane. Instalatér začne být nesvůj. Začne se ošívat.

Vy mu řeknete: “Mohu vám ještě nějak pomoci”. 
On na to: “Jsem instalatér, co mám dále udělat?” 

VY: „U mně jste již všechno udělal, už vaše služby nepotřebuji.“ 
ON: “Jak nepotřebuji? Co si to dovolujete? Jak můžete takto snižovat mé sebevědomí? Jak se můžete chovat ke mně takto nevděčně? Já jsem k vám přijel. Vybral jsem si vás mezi jinými zákazníky. Opravil jsem vám kohoutek. Použil k tomu svůj hasák. A teď mě chcete propustit. Teď mám jít na ulici?”

Instalatér zbrunátní, uraženě odejde a třískne dveřmi, nebo vám vyhrožuje žalobou…

Jistě není třeba v tomto příběhu pokračovat. Zdá se nám absurdní. A možná už víte, o čem chci psát. Proč se nám zdá chování instalatéra nepatřičné? Protože chápeme, že není v pořádku. Že zde existuje dohodnutý úzus, nepsaná pravidla spolupráce, která říkají, že instalatér kvalitně udělá svou práci, vy mu zaplatíte a on si jde po svých. Jeho zodpovědností je najít si nové zákazníky a odvádět dobrou práci. Vaší zodpovědností je mu za tuto práci přiměřeně zaplatit.

Od instalatéra k zaměstnanci

Ještě před jedním-dvěma stoletími existovalo velmi podobné pojetí takřka u všech forem práce. Nejprve se vytratilo ve městech, později na vesnici. Nejen řemeslníci, námezdní dělníci, ale i lidé, kteří byli “ve službě” (učitelé, úředníci…), chápali svůj pracovní kontrakt právě touto optikou: Já odvádím práci, dostávám za ni plat, ubytování či další odměnu. Když dokončím boty, zaplatí mi za ně, a já vyrobím nové pro někoho jiného. V momentě, kdy mé služby už nejsou žádány, půjdu dále.

Když dokončím boty, zaplatí mi za ně, a já vyrobím nové pro někoho jiného. V momentě, kdy mé služby už nejsou žádány, půjdu dále.

Ve 20. století se toto přirozené chápání práce a pracovního kontraktu zásadně změnilo. Zaměstnání se stalo oblastí, kde neodvádíme jen práci za odměnu. Přestáváme být odpovědní za kvalitu práce a za svou budoucnost. Toto vše postupně přejímá v novém, sociálním pojetí zaměstnání zaměstnavatel: Začíná být odpovědný za vaše vzdělání. Je odpovědný za vaši budoucnost (kariérní postup, nové projekty, že pro vás bude mít práci). Je částečně odpovědný i za kvalitu vaši práce (“on pracuje špatně, protože má psychický problém – je třeba mu zaplatit psychologa”, “on pracuje špatně, protože ho to zaměstnavatel dobře nenaučil”) Ve formě benefitů je dokonce zodpovědný i za dobré strávení vašeho odpočinku, dovolenou, lékařskou péči…

Tato sociální vize, pro mnohé velice příjemná, byla pochopitelnou a extrémní reakcí na období nejistoty, otrocké práce a zneužívání bezprávného postavení zaměstnanců během divokých dob industriálního kapitalismu (nejen) v Evropě 18.–19. století. Pojetí sociálního podniku bylo ve 20. století běžné nejen v socialistických státech, ale i v západních ekonomikách. U nás s ním začal Baťa, v USA se začalo šířit někdy od 50.–60. let. Co toto pojetí říká? Zaměstnavatel je zodpovědný za svého zaměstnance. Pokud zaměstnanec dobře pracuje a je ve všem loajální, zaměstnavatel se o něj ve všem postará.

Zaměstnavatel je zodpovědný za svého zaměstnance. Pokud zaměstnanec dobře pracuje a je ve všem loajální, zaměstnavatel se o něj ve všem postará. Toto pojetí dnes neplatí.

Přestali jsme být instalatéry. Stali jsme se skutečnými “zaměstnanci” – kdy nám někdo určuje, čím se máme zaměstnat – od obsahu práce, přes vzdělávání, určení, kdy si máme vzít dovolenou a jak trávit volný čas… O nic z toho jsme se nemuseli opravdu starat – stačilo jen být loajální a udělat, co se nám řeklo. Vše ostatní nám podnik nabídl.

Změny postmoderní doby

A teď mám pro mnohé z vás nepříjemnou zprávu. Toto pojetí zaměstnaneckého vztahu skončilo. Sociální podnik, který se postará o váš život a o vaši kariéru, je mrtev. V našich podmínkách, které reagují na světové ekonomické změny až s určitým zpožděním, můžeme spíše říci, že toto pojetí “končí”.

V souvislosti s mnoha změnami globální ekonomiky (internet, globalizace, zeštíhlování struktur a firemních procesů – just-in-time systémy, rychlost, flexibilita) přichází i změna uvažování o vztahu zaměstnavatel-zaměstnanec. Zaměstnavatelé si v pružné a rychlé době nemohou dovolit starat se dlouhodobě o své zaměstnance, slibovat jim desítky let kariéry a plné vzdělání. Zaměstnanci na druhou stranu nemusí být loajální tak jako dříve. Pokud se rozhodnou po dvou třech letech odejít k jinému zaměstnavateli, už to není skvrna na kariérním materiálu, nad kterou se kroutí hlavou, ale naopak něco zcela běžného, co dokonce kariéře, získávání nových zkušeností i vyššího platu pomáhá. Jako zaměstnanci máme opět svobodu. Ovšem i odpovědnost, která je svobody nedílnou součástí.

Pokud se rozhodneme po dvou třech letech odejít k jinému zaměstnavateli, už to není skvrna na kariérním materiálu, nad kterou se kroutí hlavou, ale naopak něco zcela běžného, co dokonce kariéře, získávání nových zkušeností i vyššího platu pomáhá.

V určitém smyslu se tak vracíme zpět k normálnímu pojetí pracovní zodpovědnosti sama za sebe. Každý z nás – ať již pracujeme v nadnárodní společnosti, v malé firmě či na úřadě – musíme o sobě začít uvažovat stejně, jako o sobě uvažuje řemeslník, živnostník či podnikatel.

Naší zodpovědností je:

kvalitně odvést svou práci
pečovat sami o vlastní rozvoj a vzdělání
a neustále hledat nové zákazníky a možnosti (ať už v podobě pracovních nabídek; zvažování, zda jsme v současné situaci spokojení; v neustálém udržování profesních i osobních kontaktů, networkingu apod.)
V momentě, kdy nám náš “zákazník” (tedy zaměstnavatel) řekne: “Kohoutek je utažen, děkujeme, zde je vaše mzda,” se nesmíme cítit napálení a zklamaní

V momentě, kdy nám náš “zákazník” (tedy zaměstnavatel) řekne: “Kohoutek je utažen, děkujeme, zde je vaše mzda,” se nesmíme cítit jako napálení a zklamaní, ale naopak – jako někdo, kdo dobře odvedl svou práci, svému zákazníkovi poděkuje a vydá se dále. Musíme vědět, že nový zákazník se hledá mnohem dříve, než zavřeme dveře bytu u toho předešlého. Musíme vědět, že celoživotní starost o vlastní kvalifikaci, dovednosti a pověst je základní cestou k úspěchu. Že nemůžeme vyžadovat, že se budeme “učit” až u svých zákazníků. Připadali bychom jim divní, nepatřiční. Příště by objednali jiného odborníka.

Všichni jsme dnes proto tak trochu instalatéři. Zvoníme u dveří našich zákazníků, ale ti nám nemohou slíbit nic jiného, než určité množství kapajících kohoutků a odměnu. Nikoli převzetí zodpovědnosti za náš život. Pochopit to je základem pracovního úspěchu v jakémkoli prostředí a na jakékoli pozici.

Článok Mgr. Dalibora Špoka, PhD., http://www.daliborspok.cz, je uverejnený s jeho súhlasom, prvý krát bol publikovaný na : http://www.etlabora.cz/vsichni-jsme-tak-trochu-instalateri-uvazujte-o-svem-zamestnani-jako-o-zivnosti/#more-1796


Vstúpiť do diskusie


Hlavná stránka | Späť na Správy
3 apartmanyFrancuzstina.comHeadhunteri.sk